ZDRAVIM, stárnu, jim a peču.

5. june 2013 at 19:33 | Kateřina

Záliva ve čtení pokračuje, Šifra mistra Leonarda pořád vede. ALE!!! Objevila jsem knížky od Tess Gerritsen <3 (konkrétně sérii Rizzoli & Isles) Sice je to dost nechutný, ale nevadí, to já ráda :) teda ráda - ráda to čtu, to mi nevadí , ale začít to / vidět to? děkuji nechci. Odřezaná oční víčka či jiné části těla si nechce pro sebe.

Co nového? JE MI 18!! (teda, 27. května už, ale řekněme, že jsem měla jiné strarosti - o tom dál) A kromě čtení jsem si našla jinou zálibu - sjíždění foodblogů! Ráda se nechávám inspirovat, ráda hltám očima vyfocená jídla, některé recepty doma zkouším (zatím jsem spíš cukrářka než kuchařka, co si budem řikat, na kachnu si fakt netroufám). Akorát po tom vždycky dostanu na něco chuť, takže mojí další zálibou je jezení, mlsání, plácání jednoho přes druhé.. viz obrázek.. ale o tom taky dál.

18? Perfect. Slavnostní domácí grilování se nekonalo (supr počásko), tak jsme se alespoň přespali v restauraci. A druhý den zase. Mňam! No ale třešnička mě čekala další den - party mých přátel se mezi sebou moc nemusí, tak jsme si se ségrou (dvojčetem) řekli, že nebudem mít oslavu, jen si půjdem někam sednout. CHYBA! Se svym gymplem už pít nejdu, vždycky se to zvrhne... No co, při přesouvání z hospody do pajzlu jsme v půlnoci potkali dějepisáře (podotýkám, bylo úterý, další chyba, pít v týdnu), já ztratila peněženku, ségra mobil. Střeba byla krušná, hodně. Hecli jsme se, že půjdem na první hodinu - dorazili jsme tři opilci, zbytek dorazil dýl, nebo vůbec ne. A i my jsme na tom nebyli dobře, někdo si to odbyl už přes noc, jiný (ehm..) střízlivěl až ve škole - nejhorší, vydržela jsem tam 4 hodiny, víc fakt nešlo.. No každopádně v týdnu se ještě našla moje peněženka (sice bez peněz, ale neva). Takže moje ztráta byla jen necelý 300 a důstojnost. Jediný, co mě uklidňuje je, že jsem asi neskončila nejhůř, byli i horší.

Co se týče foodblogů, nevím, jak jsem k tomu přišla, ale miluju to. Vždycky se těším, až napnu ntb a dám si svojí denní dávku - zatím jsem si oblíbila Clockwork Lemon a CHEZ LUCIE. Mají skvělé recepty, dobře popsané, se zážitkem navíc. No, recepty na domácí sýry nebo pečenou kachnu jsem zavrhla rovnou, ale nějakým dezertem nebo jednoduchým jídlem se zlákat nechám :)

No a jídlo, achjo, moje slabost. Strašně ráda peču, kór když má někdo narozeniny - ta opravdová radost, když vidí dort, který někdo připravoval speciálně pro ně, je k nezaplacení :) A vůbec mi nevadí, že tim zabiju půlku dne a kuchyň vypadá jak po výbuchu. Většinou teda spolupracuju se ségrou (skoro vždy) a často i s nějakou jinou kamarádkou. Upřímně, nepředstavujte si nějaký slavností zdobený dort, takovou úroveň nemáme, ale nám naše výkony stačí :) Naposledy jsme takhle potěšili Icku a Šárku (dobře, tohle neni vůbec žádná sláva, ale přesně o tenhle vzhled nám šlo - byl výbornej a navíc jsme potěšili, pobavili - a o to šlo :) :D)
Přiznávám, že mívám období, kde nemám hlad ani chuť absolutně na nic, ale na druhou stranu mívám období, kdy snim na co příjdu. Miluju sladký - vánoční cukroví, bábovky, koláče, buchty... prostě skoro všechno! Ale vždycky nám pak výčitky svědomí, protože zároveň trpím touhou po dokonalé postavě. Tohle je můj životní boj - jídlo, lenost, šíhlost. Jo, je mi jasný, že pro top postavu musim něco dělat - posilovat, cvičit, běhat - ale jsem tak neuvěřitelně líná, až to neni možný. Nedokážu se k tomu dokopat. Ostatní mě možná můžou mít, za tu krávu, co furt řiká, jak je tlustá, a přitom je hubená (jo, nepřetejkám a mám normální, docela i štíhlou postavu), ale já si tk nepřipadám. Nepatřim mezi ty vychrtliny, co si příjdou tlusté, já prostě se prostě vidím tak, jak jsem. Vcelku hubená, ale to napapaný neposílený bříško tam trochu je. Fakt. Jmenuje se Milan a žije se mnou už rok. No nic, jdu na tu bábovku, co jsme dneska pekli.
Achjo, neverending story....